V britském nakladatelství Bloomsbury nedávno vyšel v koedici s Ústavem pro českou literaturu AV ČR překlad monografie Za obrysy média. Editorem knihy a jedním z autorů je kolega Richard Müller, kterého jsme se zeptali, v čem se anglická verze obsáhlé publikace liší od té české, komu je určena nebo s čím se nejvíce potýkali překladatelé.
Kniha je vlastně překladem i adaptací zároveň. Proti české verzi je přibližně o 20 % zkrácena (co do počtu slov), což je komplikovanější podnik, než by se možná na první pohled zdálo (já sám jsem každopádně v tom ohledu neměl dobrý odhad). K tomu se ještě vrátím. Podstatná byla ale i práce na nové kontextualizaci obsahu pro zahraniční, anglojazyčný kontext. Nejvíce se to týká tří oblastí: 1) nový výklad o vztahu intermediality a multimodality v Kapitole 11 Alice Jedličkové a Stáni Fedrové; 2) pojednání o základech Pražské školy v Kapitole 2 (mé a Pavla Šidáka); 3) nový výklad o umělé inteligenci a velkých jazykových modelech v Kapitole 10 (ta je též má). Většími kontextualizujícími úpravami prošel také Úvod. Doplnili jsme v některých případech aktuální literaturu. Všude tady a v menší míře i jinde jsme reagovali buď na nesamozřejmost kontextu, který nám v českém prostředí připadá samozřejmý, nebo jsme doplnili a modifikovali výklad z pohledu aktuálního výzkumu nebo témat, jejichž pojetí se z dobrých důvodů rychle proměňuje (multimodalita, AI).
Samo krácení probíhalo v několika fázích: Ve chvíli, kdy zkoncentrujete výklad a zeštíhlíte svůj text o 20 % procent a dáte ho přeložit, vrátí se vám zpátky text přibližně stejně dlouhý jako ten původní; promýšlíte tedy postup znovu. To zasahuje do struktury jednotlivých kapitol, vzájemných odkazů i do způsobu argumentace. Vyřadil jsem také dvě kapitoly méně relevantní pro zahraniční kontext nebo trochu víc vyčnívající z celku (česká estetika 19. století, francouzská poststrukturální filosofie 60. let).
To byla jedna stránka věci, která stála hodně „potu a krve“, spolupracovníci by vám vyprávěli.
My jsme hledali peníze na překlad a samozřejmě i překladatele; na překladatele (byli dva) jsme (podle mého názoru) připadli šťastně a poměrně rychle, s penězmi to bylo složitější. Byli jsme trochu v začarovaném kruhu, kdy nakladatelství chtělo rukopis, aby mohlo knihu schválit, a naše ediční rada chtěla schválení, aby mohl vzniknout rukopis v angličtině. Hellerovská hlava XXII. Vyřešili jsme ji předložením ukázky (a posudků na ni), která byla editory řady a pak radou nakladatelství skutečně schválena. Překladu se ujali Peter Gaffney, který byl hlavním překladatelem (devět kapitol, úvod, závěrečná esej), a Nicholas Orsillo (dvě kapitoly). Potýkali jsme se skoro se vším, co si dovedete představit. Odlišné styly překladatelů: Peter (vzděláním filosof) překládá volněji a tíhne k přirozené dikci (aktuální členění je v obou jazycích zcela rozdílné a zasahuje jaksi i „směr myšlení“), korekce probíhají směrem k přesnosti, Nicholase musíte naopak tlačit k přirozenějšímu znění, k tomu, aby se „odvázal“. Odlišné styly psaní: Někteří trvali na vlastním, idiosynkratičtějším způsobu vyjádření i za cenu přirozenosti, chtěli přesnost stylu odpovídající oboru, oblasti nebo určitému autorskému dílu, samozřejmě přesnou terminologii (oba překladatelé v tomto udělali hned na začátku velký kus práce); jiní raději navigovali u opačného břehu a pracovali s „anglojazyčným myšlením“, a tedy i vyjadřováním; já jsem se jako editor snažil držet celkový kurz kdesi uprostřed, někdy jsme jeli i peřejemi. Řešíte odlišné existující anglické překlady originálů, zda jsou použitelné, či ne (někde jsme je ponechali, někde jsme měnili nebo dokonce zcela nahrazovali, např. pasáže z anglického Mukařovského, Umberta Eka nebo Ernsta Kappa, případně společně vytvářeli vlastní překlady, např. z nemála německých mediálních teoretiků atd.).
Jak editor řady, v níž kniha vyšla (thinking|media), Bernd Herzogenrath, tak redaktoři nakladatelství byli anglosasky vstřícní a podpůrní (byť Bernd je Němec), ale z praktického hlediska nebylo jednoduché se dorozumět. Naše nároky na koediční spolupráci vycházely z požadavků akademické Ediční rady, jejíž podpora poskytla našemu ústavu možnost spolufinancování, ale vysvětlit představitelům nakladatelství, že potřebujeme vlastní ISBN a logo apod., byl problém, proběhlo v této věci několik setkání a mnoho korespondence. My jsme našli precedens takové spolupráce (Bloomsbury s University Press Antwerp), ale potom, co jsme si záležitost vysvětlili, zase se to neobjevilo v návrhu smlouvy. Tu jsme navrhovali celou přepracovat, to však nebylo možné. Michal Kosák, Lucie Kořínková a Katka Bínová mi v různých fázích té spolupráce pomáhali. Bloomsbury je obrovské i prestižní nakladatelství, nejen akademické, jednotlivé fáze vzniku publikace zajišťují různá oddělení (někdo v USA, někdo v Londýně, vznikaly časové prodlevy a nejasnosti, kdo co řeší) a „outsourcovaní“ poskytovatelé (redakce a výroba v indickém Čennaí) apod.
My doufáme, že všechny, koho zajímá komplexní pojetí mediality – všech jejích různých aspektů a podob, jak se historicky vynořovaly v různých kontextech i disciplínách –, a především ty, kdo se zajímají o systematické uchopení mediality literatury s vydatnou oporou v tradicích literárněvědného bádání. Představili jsme knihu zde v ústavu při příležitosti konání letního workshopu Digital Theory Lab Newyorské univerzity (kam patří i členové z jiných univerzit a pracovišť v Británii nebo Německu), tento týden také v rámci Centra intermediálních a multimodálních studií na Linného univerzitě ve Växjö. Doufáme ale, že anglické vydání připomene knihu i v českém kontextu; souhlasím tu s Jakubem Vaňkem z FF UK, že její podněty (poskytuje-li jaké) budou, jak psal ve své recenzi, „potřebovat dlouhou dobu, než dojdou […] přijetí a zpracování v dalších oblastech literární historie, teorie či komparatistiky“.
— více o knize The Emerging Contours of the Medium
