V březnové přednášce Literárněvědného fóra bude Dr. Martina Kopf (Vídeň) hovořit o migraci v literatuře keňských žen.
Martina Kopf – Migrace v literatuře keňských žen
Výměna lidí, zboží a myšlenek mezi Afrikou a Evropou probíhá již nejméně dvě tisíciletí. Tato mobilita mezi kontinenty se dnes vyznačuje silnou mocenskou asymetrií, která historicky sahá až do dob transatlantického obchodu s otroky a evropského imperialismu v Africe. Migrace z Afriky je zatížena tímto historickým dědictvím, jehož nejškodlivější prvek – rasismus – přetrvává i v současnosti. Zároveň je dnešní migrace jedním z důsledků globalizace, na níž se lidé afrického původu účastní – ať už dobrovolně, nebo nuceně. V moderní literatuře afrických spisovatelek je migrace do Evropy složitým tématem, v němž se objevují nové, transnacionální a přeshraniční vazby a identity, které jsou konfrontovány se stereotypy, překážkami a otevřenou diskriminací. Přednáška vychází z uznávané knihy esejů Nanjaly Nyaboly Travelling While Black: Essays Inspired by a Life on the Move (2020) a pojednává o tom, jak keňské spisovatelky reflektují formy migrace do Evropy. Jaký význam dávají ve svém psaní zkušenostem s mobilitou? Do jaké míry jejich psaní otevírá a posouvá hranice (evropského) myšlení o migraci v globalizované současnosti?
Dr. Martina Kopf je Senior Lecturer na Institutu afrických studií Vídeňské univerzity. Zabývá se teorií a kritikou rozvoje v literatuře afrických autorek a autorů (Keňa), feministickými teoriemi v Africe a problematikou literárních svědectví, obzvlášť ve vztahu ke genocidě ve Rwandě a sexualizovanému násilí. Je spoluautorkou knihy Feministische Theorie aus Afrika, Asien und Lateinamerika (spolu s Anke Graneß a Magdalena Kraus, Wien: facultas 2019).
Literárněvědné fórum letní semestr 2022/23 — Ženy v (e)migraci
Do žánrově pestrého pole vyprávění (o) 20. století vstupují v posledních letech se svou zkušeností emigrantky, odcházející po r. 1968. Nacházejí svůj hlas a doplňují/nabourávají příběh československé emigrace, tvořící součást ustavujícího příběhu porevoluční společnosti. Ten zahrnuje i kolektivní trauma, které autorky svým vyprávěním zpracovávají. Zatímco tradiční pohled na českou literaturu v emigraci míří spíše k mužským autorům píšícím česky a jejich výpovědi o světě, v posledních letech se pozornost obrací k hlasům dosud marginalizovaným, k dílům existujícím v okrajových polích národní literatury. Těmi mohou být jak cizojazyčné texty, tak texty na žánrovém pomezí (memoáry, deníky, beletrizované rozhovory), texty vycházející ze zkušenosti menšin v různém smyslu, případně texty akcentující odlišnost vyprávěcí perspektivy vůči masternarativu exilové produkce. Spojnicí zájmu o tuto pestrou paletu uměleckých výpovědí je snaha rozšířit chápání české literární emigrace a aktualizovat její odkaz.
Aktuální řada Literárněvědného fóra si klade za cíl podpořit odbornou debatu v oblasti posttraumatického vyprávění emigrace z pozice žen, zpřístupnit českému publiku nejnovější poznatky výzkumu literatury tvořené ženami v (e)migraci a vytvořit bázi pro navazující výzkum, stejně jako i širokou celospolečenskou diskusi.
Cyklus se uskuteční v rámci výzkumného programu Strategie AV21 „Anatomie evropské společnosti“.
