Další přednáškou cyklu literárněvědné fórum, v němž se nyní věnujeme jidiš a jidiškajt, bude příspěvek Štěpána Balíka (Západočeská univerzita v Plzni). Sérii přednášek organizujeme ve spolupráci s Centrem pro studium holokaustu a židovské literatury, sledovat je můžete osobně v horním sále Ústavu pro českou literaturu AV ČR (Na Florenci 3, Praha 1), záznamy pak na našem YouTube kanálu.
Štěpán Balík – Židovská obec, kehila, kile nebo kýla. Židovský etnolekt češtiny jako příznakový rys české židovské literatury 20. a 21. století
Během přednášky autor definuje židovský etnolekt češtiny a jeho vývoj ve 20. a 21. století. Tento osobitý útvar češtiny lze chápat jako pokračování české jidiškajt. Stylizované aškenázské jazykové prvky nacházíme od 19. století rovněž v české literatuře. Specifickou židovskou slovní zásobu je možné dokonce považovat za jeden ze základních rysů české židovské literatury ve stoletích následujících.
Ukázka:
„No, ano, Poštolková, Tonka byla šikse, akorát že kvůli Maxovi přestoupila z toho svýho křesťanství na naši víru. Takže už vlastně byla našinec. Tenkrát to nebylo jako dnes, kdy na židovský obci jsou konvertiti bezmála jediní, kdo dbají na všechny naše mešuge předpisy a drží šábes se vším všudy. A taky tady v Praze dělat giur je zvlášť pro ženskou, která nemusí podstoupit ty příšerný chirurgický procedury jako chlapi, docela legrace, takže Tonka Poštolková tohle kvůli Maxovi udělala, aby se stala Kleinovou.” (Eidler, Petr: Nahá s Davidovou hvězdou. Brno, 2016, s. 159)
